Přečteno: Květen 23

Po delší době tu pro vás mám čtenářský deník. Tentokrát je zmínka o knize s rasismem, o sebevraždě s novou kouzelnou šancí a o dítěti, které je o dětství a lásku ochuzené. Odlišná témata, ale hodně zajímavá a poutavá. 

Starr bydlí v chudinské čtvrti, ale navštěvuji luxusní střední školu. Nemá to úplně jednoduché a necítí se dobře. Ona je černá a oni jsou bílí. Rasismus je všude. Ovšem jedna jízda v autě s nejlepším kamarádem teprve obrátí svět vzhůru nohama. Starr se stane svědkem tragické události, kdy neozbrojeného kamaráda Khalila zastřelí policajt. Starr má trauma a nechce o tom s nikým mluvit. Nemůže o tom mluvit, ale je jediná, která má co říct. Pravdu. Médiemi kolují falešné informace od policajtů, a aby toho nebylo málo, starosti dělají i místní gangy, které chtějí spravedlnost. Začíná cesta, jak se postavit skutečnosti, pravdě a smíření se s tím, kým jste. 

Byla to první kniha, týkající se rasismu černochů, kterou jsem přečetla. Nebyl to špatný příběh, byl vlastně dost bolestivý. Jenom jsem se těžko vcítila do hlavních postav, nebyl to vyloženě bum, který u dobrých knih mívám. 

Nora je otrávená životem. Je znechucená a věří, že na tento svět nepatří. Byla chyba, že se narodila. Je v depresích a po propuštění z práce je rozhodnutá, že umře. Jenže mezi životem a smrtí je půlnoční knihovna, ve které se Nora ocitne. Má šanci všechno napravit. Rozhodnout se, jaký život by byl pro ní nejlepší, kde by byla šťastná. Astronautka, pokladní, doktorka, prezidentka, léčitelka a mnoho dalšího si Nora vyzkouší. Ovšem zdaleka nenašla život, ve kterém by byla spokojená. V knihovně platí jistá pravidla a Nora se ne a ne rozhodnout. Napadne ji ještě jeden život, ve kterém by mohla být šťastná, a taky to tak skutečně cítí, ale knihovna se hroutí. Musí udělat všechno proto, aby žila. Musí to cítit. Musí znát důvod, jaký je nejlepší způsob života. 

Ze začátku depresivní kniha, ale konec to vylepšil. Je smutné, kolik lidí skutečně vzdalo svůj život a zapomněli na všechny možnosti. V jistém smyslu je tato kniha inspirací a nadějí. Vždycky je pro co i pro koho žít. Na tento příběh jen tak nezapomenu. 

Román o rodině, ve které není láska. O dívce, které říkají cácora. Její otec zmizel a matka se stýká s milenci a propadá alkoholu. Na starost ji dostane babička, která není o nic lepší než její matka. Dívenka se potlouká životem a má pocit, že je na světě jakýmsi nedopatřením. Přijde si jako jedna velká chyba a nedokonalost rodiny. Prochází těžkým obdobím, ale nemá se komu svěřit. Sama nechápe, co všechno se děje, jaký to má význam a důvod. Babička ji pořád říká, že všechno špatné jde v životě vyhubit jako žravé plzáky, nebo o tom zkrátka nemluvit. Všude kolem je les, ve kterém se skrývá zlo. A jednoho dne cácora promluví.