SLIDER

Moje práce, která mě činí šťastnou

Nechám vás nahlédnout zase o kousíček víc do mého života a tentokrát se to bude týkat mé práce. Ne všichni víte, co dělám za práci, tak pro upřesnění jsem pracovníkem přímé péče, jinak řečeno pečovatelka. Pracuji v domově pro seniory. Starám se o lidi se stařeckou demencí, Alzheimerovou či Parkinsonovou chorobou. Pečuji o stáří.

Tuto práci dělám již šestým rokem. Setkala jsem se s mnoha lidmi, moje ruce se staraly o právníky, lékaře, učitelky, prodavačky, laboranty a další. Všichni se něčím liší, ale přesto jedno mají společné. Stáří. Nemoc. Moje oči viděly tolik, co mnozí ani neznají. Rány, bolest, pláč, agresivitu, sebevraždu, ale i vděčnost a lásku. Tato práce je fyzicky i psychicky náročná. Mnozí mají představu, že se jedná o domov, kde babičky pletou, vyšívají, pomáhají v kuchyni a jsou soběstačné. Realita je taková, že tohle je dávno pryč a takových lidí je minimum. Mnozí využívají péče a nechávají se opečovávat, protože je to jednodušší. 

Tahle práce obnáší i dost nedorozumění, především s rodinami. Lidé si to představují jako pohádku. Hroutí se, když zjistí, že je na tom jejich dědeček špatně, protože včera byl ještě naprosto v pořádku. Neuvědomují si, že nemoc postupuje a jak se říká, v životě nevíte dne ani hodiny. V domovech to platí dvojnásobně. Jsou rodiny, které jsou schopné se soudit (ať už z prvotního rozhořčení nebo kvůli penězům). Rodiny, které čekají, že jejich devadesáti pěti letý dědeček bude běhat jako za mlada, ale bohužel my všichni víme, že nebude. Snaží se nám dokázat opak a většinou to dopadá zlomeným krčkem. Zlomený krček v tomto věku většinou vede ke smrti, nebudu vám lhát (z většiny se stanou ležící klienti a nezvládnout to). 

Někteří klienti jsou hodní a jiní zlí. Takhle je to nejspíš všude, když člověk pracuje s lidmi. Ačkoliv je práce náročná po všech stránkách, tak ji miluji. Dodává mi pocity, že nejsem zbytečná. Pomáhám lidem. Vždycky jsem měla nutkání pomáhat, činilo a činí mě to šťastnou. Stáří je etapa života a já se snažím, aby byla příjemná. Vedu klienty k soběstačnosti, občas trochu přísněji, ale divili byste se, co všechno zvládnou, ačkoliv tvrdí opak. Staří lidé jsou jako mimina. Je to pravda. Přebalujete, koupete a krmíte. Staráte se, aby se měli jako v bavlnce a vedete je k soběstačnosti. 


Nemohla jsem najít směr, když jsem vystudovala a musím říct, že tato práce si mě našla. Z čista jasna. A nejspíš mi to je souzené, protože mě tato práce stále baví a naplňuje. Ráda se starám o potřeby klienta, nakoupím, sem tam upeču štrůdl a občas jim čtu z knihy. Pracuji s láskou. Od srdce. 

Občas bych si přála, aby si některé rodiny nechaly poradit - nebo se více zajímaly. Je hezké, že jim nosí jídlo, ale zapomínají, že jsou i jiné věci, které jsou potřeba. Hygienické potřeby atp. Kdybyste třeba potřebovali s něčím pomoc, nebojte se na mě obrátit, moc ráda pomohu.

A jakou práci máte vy? Činí vás šťastnými? 

29 komentářů

  1. Tak to je krásný text. ❤ Až mi zvlhlo oko...

    Je skvělé, že děláš práci, která tě baví a tak moc pomáhá jiným!

    Moje práce sice tak velký přesah nemá, ale i tak se ji snažím dělat, jak nejlíp umím. Důležité pro mě je, mít radost i z malých věcí a malých úspěchů. Každý den. Nejen v práci, ale i v životě.

    Ela

    OdpovědětVymazat
  2. Máš za tohle můj obdiv. Je to neskutečně náročná práce a jen tak někdo ji dělat nemůže. Já bych na to třeba sílu neměla. Já dělám práci, která mě docela baví, avšak vedení má potřebu ji stále znechucovat. Do toho práce s lidmi má taky svoje mouchy, takže záleží den ode dne :)

    OdpovědětVymazat
  3. Máš náročnou práci, která rozhodně není pro každého. Ale pomáhat druhým je hrozně krásné.

    OdpovědětVymazat
  4. Máš opravdu náročnou práci, ale věřím, že může naplňovat.

    OdpovědětVymazat
  5. Krásný článek, já pracuji ve škole, jako vychovatelka v družině a asistentka, baví mě, i když mám i horší chvilky :)

    SmileThess

    OdpovědětVymazat
  6. Hezký článek, děkuji za něj :) Věděla jsem, jakou práci děláš, ale nevěděla jsem podrobnosti. Myslím, že to teda musí být hodně náročné. Já jsem šla na zoorehabilitace a asistenční aktivity, na tom mě lákalo že bych pracovala i s lidmi a se zvířaty (asistenční psi, koně na rehabilitace apod.). Taky jsem se hlásila na zdravotní sestru a ještě na sociálně zdravotnického pracovníku nebo tak něco, nevím už... bohužel teď nedělám z toho nic :-\

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Panejo, to je dost zajímavý obor a taková práce musí být naprosto skvělá. :-) Kdybych na základní škole věděla a měla více rozumu, tak bych šla na zdravotní sestru :-)

      Vymazat
  7. Obdivuji tě! Musí to být opravdu náročné, ale zároveň když tě to baví velmi naplňující a to je to hlavní. Je to krásné, že ses vydala tímto směrem a cením tě za to. Rozhodně to není práce pro každého a dokazuje to, že máš velké srdce ♥️
    Já jsem vystudovala veřejnosprávní činnost, ale už tehdy jsem věděla, že tímto směrem jít nechci. Momentálně pracuji jako asistentka, ale práce mě nenaplňuje a nebaví mě. Ráda bych časem rozjela svou vlastní firmu a podnikala, protože se v žádné jiné práci nevidím. Potřebuji být kreativní, vidět ve své práci smysl a nebýt na nikom závislá, ale spoléhat se na sebe.

    OdpovědětVymazat
  8. Máš náročnou práci, kterou by né každý zvládl.. je to hodně náročná práce a zvláště na psychiku. Máš můj obdiv 🤗.

    OdpovědětVymazat
  9. Ahoj, krásný článek s krásným poselstvím. Já jsem na tohle posera a absolutně bych něco, tak psychicky i fyzicky náročného nezvládla. Dělám telefonistku studené kontakty a to jsem s lidma dělat nechtěla, no prakticky jsem, ale nikdy nedělala práci bez lidí. Je to každodenní výstup z komfortní zóny, občas mám panické ataky, záchvaty pláče, ale je to práce, kde mám kolem sebe super lidi, 90% času jsou na mě všichni v pohodě a když ne, tak jsou to většinou klienti. Asi nikdy nebudu moct říct tohle bych si vybrala, ale takové zázemí, co mi poskytují mi asi nikdo jiný neposkytne a proto tu plánuju zůstat. Po škole jsem chtěla být účetní, ale účetní bez praxe nikdo nechce...Celkově jsem s maturitou z cestovního ruchu docela bojovala, aby mě vzali vůbec někam, odmaturovala jsem v roce 2020 na začátku pandemie v podstatě. Dřív jsem měla tendence se furt za všechno litovat, ale teď už to beru tak, že pro člověka, co chce pracovat práce vždycky bude.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hele to si zvykneš. Já s lidma taky nikdy nechtěla pracovat, na střední a vlastně ještě i vysoký mě vlastně děsilo jednání s cizími, přes telefon jsem nedokázala vůbec nic vyřídit, osobně to bylo maličko lepší, ale i taková blbá nutnost jako jít za sekretářkou na fakultě si vyžadovala psychickou přípravu a psychicky to bylo vypětí na pár hodin. Pak jsem nastoupila do práce, kde se řeší právní problémy klientů, takže jednáš s lidmi osobně, jednáš s lidmi přes telefon, voláš a chodíš na úřady... začátky byly taky takové, každý den stres, když zazvonil telefon, když měl někdo přijít, tak psychická příprava... a ono to časem úplně opadlo. I to, že je nějakej klient hnusnej, si nakonec člověk přestane brát.

      Vymazat
  10. Máš můj obrovský obdiv, že zvládáš tak psychicky i fyzicky náročnou práci. Podobná práce není pro každého, ale líbí se mi tvůj přístup a z toho, co v článku píšeš, bych řekla, že se k tobě ta práce hodí a klienti můžou být rádi, že tě tam mají :)

    Another Dominika

    OdpovědětVymazat
  11. Já jsem vystudovalo sociální práci a na praxi jsem šla do domova důchodců. Bylo to těžký. Já jsem k starším lidem nijak nepřirostla, asi protože jsem neměla nikdy hodného dědečka nebo babičku. Hrozně (hodný) lidi, co pracují v sociální sféře se starými lidmi, obdivuju. Je to opravdu úctyhodná práce moc moc ti tleskám.

    Můžeš být na sebe pyšná.🌷

    OdpovědětVymazat
  12. Velký zasloužený obdiv!!!! Náročné poslání, které by každý rozhodně nedával.

    OdpovědětVymazat
  13. věřím, že to musí být velmi náročná práce a obdivuji všechny, kteří ji dělají :) je to úcta ke stáří a to se jen tak nevidí :)

    OdpovědětVymazat
  14. To je krásný článek, úplně z něj vyzařuje, že tu práci opravdu miluješ :). Nikdy jsem o takovém povolání nepřemýšlela, takže jsem ráda, že jsi nám ukázala trochu té reality :). Musí to být opravdu krásná, ale i náročná práce, každopádně určitě dokáže naplnit srdce, protože pomáhání ostatním zkrátka naplňuje :).

    Já se živím psaním, copywritingem, což mě moc baví :).

    OdpovědětVymazat
  15. Jani, jsi úžasná <3! Moc tě obdivuji. Musí to být strašně těžká práce, jak psychicky, tak fyzicky. Stavíš se k ní čelem a s otevřeným srdcem. Víc takových lidí, jako jsi ty, prosím <3

    OdpovědětVymazat
  16. Wow, krásně napsaný článek! Obdivuju všechny, co dělají takovouto práci, já vím že bych něco takového nedokázala, především psychicky. Opravdu velký respekt a je skvělé, že tě to baví a naplňuje ♥

    OdpovědětVymazat
  17. Smekám klobouk a přeju ti hodně sil a nadšení do téhle absolutně nelehké práce! <3

    Já jsem se vydala technickým směrem - vystudovala jsem IT a teďka dělám HW návrháře pro firmu, co vytváří nejrůznější čipy. Je to občas na hlavu, člověk někdy musí řešit absurdní požadavky, ale máme v práci skvělý kolektiv a baví mě to... Nejlepší okamžik asi byl, když se pár našich obrazových čipů dostalo na Mars v Perserverence vozítku :)

    OdpovědětVymazat
  18. Krásně napsáno. Umím si představit, jak je ta práce náročná. Ale také ten pocit, že jsi užitečná a na správném místě! ❤

    OdpovědětVymazat
  19. Souhlasím, že by si měli nechat rodiny poradit a více se zajímat.
    Bohužel stáří patří do našeho života a sebemenší péče to nezmění.
    Je to hezká práce a fyzicky náročná. Člověk pro tuto práci podle mého musi být psychicky vyrovnaný, pomůže to i otevřít více oči.
    Paní na fotografii mi připomíná jednu od nás z LDN, když jsem tam ještě byla. Strašně příjemná paní, s kterou jsem si ráda povídala.
    Jinak je to moc hezky napsané. ��

    OdpovědětVymazat
  20. To je strašně krásný, jak o tom tak hezky píšeš <3 Ať se ti líbí takhle v práci i nadále <3 Já ještě studuju a jsem zvědavá, kam mě život zavede :)

    WantBeFitM

    OdpovědětVymazat
  21. Tak to je obdivuhodné. O sobě vím, že bych něco takového naprosto nezvládla a nechtěla zvládat, a to ani v rodině, ne osobní fyzickou péči. Je to můj problém a není to sociálně moc hezké, ale prostě bych to nedávala, na tohle psychicky nejsem vůbec stavěná. Takže fakt nic než obdiv pro všechny, co to dělají. A zvláště v nějakém zařízení. Měli jsme velmi dlouhý soud o závěti někoho, kdo tam byl na konci života umístěný. Netýkalo se to zařízení, byla to jen okolnost, ale stejně slyšet, v jakém stavu tam ti lidé jsou, a vědět, že jich je tam takových většina, to se nedá moc představit, jak se to zvládá.

    OdpovědětVymazat
  22. Krásný a dojemný článek :-) Máš můj obdiv, že takhle fyzicky i psychicky náročnou práci zvládáš. Je velká škoda, že nedovedeme jako společnost takovéhle srdcaře líp ocenit - při pohledu na platy ve zdravotnictví a sociálních službách je mi opravdu hodně stydno.

    OdpovědětVymazat
  23. Páni! Obdivuji tě, já bych takovou práci dělat nemohla, protože by mi to rvalo srdce vidět takhle staroušky.. Věřím, že ne vždy je to jednoduché.
    Já pracuji také s lidmi,ale v obchodě a to je občas na pěst.. Nejsem tam ráda, ale něco dělat musím :)

    OdpovědětVymazat
  24. Milá Janičko! Moc děkuji za milá slova na mém blogu, jsi kdykoli vítaná!
    Zaujala mě právě ta úvodní úžasná fotka, tak jsem si přečetla celý příspěvek. A... a hluboce a upřímně smekám a klaním se. Tohle je práce, které chce tolik z tebe a musí být psychicky nesmírně nároční.
    S velkou úctou přeji krásný večer. Helena

    OdpovědětVymazat
  25. K práci mám podobný vztah a je hrozně důležité dělat, co člověka baví a naplňuje. Moc ti to přeji! :))

    OdpovědětVymazat
  26. Obdivuji každého, kdo pracuje v pečovatelských službách, ať už se jedná o seniory nebo třeba handicapované. Nedokážu si ani představit, jak to musí být psychicky náročné, sledovat, jak klienti chřadnou, rozvíjí se jim různé neduhy a nakonec odcházejí. Díky za každou hodnou duši, která se jim věnuje, když už není možné, aby zůstali ve vlastní rodině.

    OdpovědětVymazat
  27. Dobrý den, obdivuji Vás, musíte mít sociální cítění. Před nedávnem jsem zařídila podnikání v oblasti pedikúry a manikúry, docházím i do domova pro seniory. Moje začátky byly v tomto podnikání velmi těžké. Na těchto webových stránkách https://zpetne-odkazy-praha.cz/ jsem našla vše ,co jsem chtěla i potřebovala vědět. Teď už pár měsíců to probíhá podle mých představ a bez problémů. Přeji pohodový den.

    Odpověď

    OdpovědětVymazat

Děkuji vám za vaši přízeň. Těším se na vás u příštího článku. ♥

© janine • Theme by Maira G.