Jak překonat strach?

in , by Jana, srpna 19, 2019
Strach je jednou z nejčastějších lidských emocí. Já sama se s ním potýkám od svého dospívání až doposud. Rozhodně to není nic příjemného, ale na druhou stranu mít strach je normální - posouvá nás to kupředu. Překonáváme sami sebe. 


woman praying

První metodou, jak překonat strach je dýchání. Uvolňuje naše tělo i mysl. Zhluboka se nadechnou a vydechnout. Říkat si, že to zvládneme, že to bude v pořádku. Pokaždé, než jdu darovat krevní plasmu, mi paní doktorka měří tlak a já najednou cítím, jak mi srdce bije jako splašené, takže se ihned začnu uklidňovat, že všechno bude v pořádku a snažím se ten strach prodýchat. Kupodivu to opravdu funguje, protože cítím, jak se mi zklidní tep.

Jelikož nesnáším telefonování (je to má noční můra), vyhýbám se tomu jako čert kříži. Jenže občas se objeví věci, které nelze vyřešit jinak než telefonem. Povětšinou volám především do servisu a řeknu vám, že začátky byly krušné a oddalovala jsem to, jak nejvíce to šlo. Když už na to přijde, tak si připravuji psychiku i řeč dopředu - klidně si ji i někam napíšu. Ovšem za ten čas už jsem udělala pokrok a řekla jsem si, že nejlepší zbavení strachu bude, když nad tím nebudu přemýšlet, prostě ten telefon vezmu, zavolám a vyřeším daný problém. A vždycky si stanovím den, kdy je fakt poslední šance zavolat, protože člověku nic jiného nezbude. Z toho vyplývá, že je lepší nad strachem dlouho nepřemýšlet a konat. 

Horší je to s panickým strachem, s kterým se občas také potýkám. Dokážu se psychicky vystresovat i z věci, která je pro druhé naprosto bezproblémová. Například se bojím, že se mi v autobuse udělá nevolno a nemám kam utéct. A jak nad tím začnu přemýšlet, začne  se mi pomalu dělat špatně. Věřím svým vlastním lžím - ale opět začnu zhluboka dýchat a uklidňovat svou mysl, že si cpu do hlavy něco, co není pravda, a že je všechno v naprostém pořádku. :-)

A to nemluvím o tom, jak se doma bojím tmy! Po nemilých zkušenostech z Řecka, kdy se k nám večer vloupali do pokoje se teď doma bojím, že z ložnice půjdu do koupelny a uvidím v obýváku někoho stát! Pořídila jsem si alarm, takže jsem svou mysl skutečně uklidnila a usínám s pocitem bezpečí, a to i díky tomu, že se mnou konečně bydlí přítel.

A čím víc jsem starší, tím víc se bojím výšek. S přítelem navštěvujeme různé rozhledny a mám co dělat, abych je vyšla - především když musíte jít po těch čtverečkovaných schodech a vidíte pod sebe, pfuj! Zatím jsem se vždycky překonala, ale musím se neustále držet, abych si udržela pocit bezpečí

Občas člověk prostě musí uklidnit svou mysl, aby se zbavil strachu. I kdyby to znamenalo, že si koupí alarm, špunty do uší, teleskop, antistresový míček nebo cokoliv, co váš strach trochu zmírní. Důležité je umět se postavit strachu čelem, bojovat s ním, jinak nikdy nezmizí. Je to nepříjemná emoce, ale dá se s trochou vůle a odhodláním krotit. 



A co vy a váš strach? Bojíte se něčeho? Míváte panický strach? A jak se strachem nakládáte? :-) 
SHARE 7 comments

Add your comment

  1. Když jsem chodila na 2. stupeň ZŠ. Stále jsem byla vystresovaná. Doma, ve škole, všude. I když se nic nedělo. Pak jsem z toho 2x omdlela a změnila si priority. Stále se stresuji, ale už ne tolik.
    Telefonování nemám také ráda. Raději píšu SMS.
    Výšek se také bojím, ale snažím se to překonávat. Měla jsem brigádu na věži, takže by to jinak nešlo. Na naší věži se už nebojím, zvykla jsem si :).

    OdpovědětVymazat
  2. Hezkej clanek! Ja mam taky strach ze vseho :D nejhorsi je, kdyz jdu sama po meste kde je hodne lidi, dopravni prosredky atd. Nebo kdyz mam mluvit s doktorem o boze ..

    OdpovědětVymazat
  3. Já jsem měla dlouho strach sednout za volant. Po ukončení autoškoly jsem začala hned řídit a docela jsem se to i naučila, ale po nějaké době se mi stalo, že jsem dvakrát rodičům odřela auto. Pak jsem se za sebe tak styděla, že jsem se jich neodvážila zeptat a rok se s rokem sešel a nedávno jsem došla do bodu, kdy pro mě představa, že usedám na místo řidiče, byla opravdu nepředstavitelná. Už mám i vlastní auto, ale řídím asi měsíc. Nakonec jsem se musela překonat kvůli práci, do které nastupuji v září a řidičák budu hodně potřebovat. Zajímavé je, že od té doby, co jsem překonala tenhle strach, dokážu překonávat i ty další. :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Zajímavý článek. Já sama mám často strach a opravdu nejlepší je na to, snažit se na danou věc nemyslet. Mozek si totiž jinak bude dělat co chce a samozřejmé hlavně to dýchání, abyste se uklidnilo. :)

    OdpovědětVymazat
  5. Jojo, Strach. To je velký pán. Dokáže nakukat všelico. Já si vždy představím ten nejhorší možný scénář a následně se snažím situaci v představách odlehčit. Vždycky nakonec dojdu k závěru, že se svět nezboří:) Strach z telefonování jsem měla taky. Vyléčila mě pozice sekretářky, kde jsem měla snad tisíc telefonátů za den (přeháním;)) a tak jsem se prostě časem naučila přestat z volání stresovat, (jinak by mě ten celodenní stres za chvíli asi zabil, že:D). Prostě dělej to, čeho se bojíš! Ale nezapomeň. Je třeba strach vyprovodit po schodech, po maličkých krůčcích. Nejde ho jen tak vyhodit oknem. A tak jsem si první telefonáty s bušícím srdcem nadepisovala na papír, pak papír odkládala, a postupně přišla na to, že můžu i skrz obyčejný telefonát někoho potěšit nebo naopak on mě. A tak se stalo telefonování něčím příjemným:) Toť jedna z mých zkušeností:) Tak třeba někomu pomůže;)

    supice
    www.supice.blog.cz

    OdpovědětVymazat
  6. Na druhou stranu, ne každý strach je iracionální. :D Čím jsem starší, tím víc respektuji, že někdo se prostě výšek bojí, protože nechce spadnout, nebo nerad moc experimentuje s jídlem. :D

    OdpovědětVymazat
  7. Telefonování to mi pripominas mě 😀😀. Nerada telefonuji, ale už si taky nepíšu řady, co říct a nepremyslim o tom to samé, když jdu něco někam zařizovat jediný co potřebuji vědět je, co že to vlastně od nich chci. Ale dřív jsem si to i nacvičovala :D. Bývám nervózní z přednášení - mluvení před lidmi. Ty tvý rozhledny..to je prostě mazec. Vypadá to, že tam chodíš často a ráda 😀.

    OdpovědětVymazat

Děkuji vám za vaši přízeň. Těším se na vás u příštího článku. ♥

© janine · THEME BY WATDESIGNEXPRESS