Co si ještě můžeš přečíst?

Co předáte svým dětem?

Po cestě z práce za svým milým mě při západu slunce napadla otázka, na kterou bych mohla napsat článek a která je tak trochu na zamyšlení nad sebou samotným i nad okolím. V tomto článku se budeme zabývat otázkou, která vyplývá z názvu. Víte, co předáte svým dětem? 

four boy playing ball on green grass

Nemyslím tím nic materiálního, ale spíš duševního. Najde se rodina, která nemůže svým dětem dát první poslední, protože nemají finanční prostředky, ale za to jim poskytují lásku a porozumění. Samozřejmě to může být úplně jinak, kde jsou finanční prostředky i láska, nebo kde nejsou finance ani láska. Všechny tyto tři varianty jsou skutečné a mnohdy se k nim pojí mnohem víc, ať už toho hezkého nebo ošklivého.
Ovšem já se teď nechci bavit o penězích, ale o lásce a zdraví. Zamyslete se nad tím, jaký žijete život a zda je to život, který chcete předat svým dětem. A především zda je chcete v takových podmínkách přivést na svět. Zejména tím myslím zdraví, protože to mnohdy omezuje početí a také vývoj miminka. Já sama za sebe můžu říct, že jsem se svým zdravím spokojená, protože mě neomezuje alkohol, cigarety ani nic jiného a mám pravidelný pohyb. 

A teď k tomu nejpodstatnějšímu, a to je láska. Štěstí si za peníze nekoupíš a stejně tak ani lásku. To je něco, co si člověk musí vybudovat k sobě samému i ke druhým. A přesně láska je to, co předám svým dětem. Naučila bych je tomu, co je láska, jak ji poznají, jak ji mohou šířit a že může bolet. Zkrátka to, co nosím ve svém srdci, budu předávat dál. Důležité je, aby se cítily milovaní, šťastní, aby věděly, na koho se v případu nouze můžou obrátit, a neměly potřebu cítit se méněcenně. Vím, jaké to je, když v rodině a výchově není láska. Má to obrovský vliv na rozvoj a psychiku jedince. 

Rozhodně nemůžu zapomenout na další podstatný bod, kterým je výchova. Chci se zaměřit na dobré a slušné (vy)chování, aby věděly, že lidem se pomáhá, že starší lidé mají přednost, že se nikdy nezavděčí všem, že trpělivost růže přináší, že bez práce nejsou koláče. A aby měly svůj vlastní názor i rozum. 

Chci jim předat samé dobré myšlenky, ale zároveň je upozornit na to, že svět není vždycky tak růžový, jak bychom si přáli. Budu jim číst pohádky před spaním a učit je zábavným hrám. Vím, že teď je to jenom černé na bílém a skutečnost se může lišit, ale taky vím, že si za tím půjdu, protože chci ze svých dětí vychovat slušné lidi a být si jistá, že nám ve stáří nepodrazí nohy a postarají se, dokud to bude možné (ne, že nás někam šoupnou, shrábnou peníze a navštíví nás jednou do roka - a bohužel takových případů je víc než dost). 


Nechci, aby moje dítě znalo ve svých deseti letech cigarety a chlast. Samozřejmě vím, že určitým událostem nezabráním ani je nijak neovlivním, ale když se o to nepokusím, tak selžu úplně. Už nepůjde jenom o můj život, půjde o úplně nový, mně doposud neznámý, a proto vím, že na lásce, zdraví i výchově záleží, protože je důležité udávat dítěti ten správný směr. 

Na závěr bych chtěla podotknout, že velkou roli také mají již zmíněné finance, ale zdaleka nejsou prioritou. Něco jiného je, když jsou lidé bez příjmu a nemůžou dítěti poskytnout základní potřeby. Ale to už je jiná kapitola.


Každý má svůj názor a já budu moc ráda, když mi ve zkratce napíšete vy, co byste předali svým dětem? :-) 

Komentáře

  1. Souhlasím s Tebou, já se budu snažit mým dětem předat optimistický pohled na svět, že můžou dělat, co chtějí (nebudu je nutit, aby byli doktorem apod.). Jak píšeš, aby byli slušně vychovaný - starší mají přednost apod. :) Doufám, že budou mít dlouhé dětství a nepodlehnou drogám apod. ;)

    OdpovědětVymazat
  2. Já popravdě nevím, jestli bych si kdy troufla nějaké děti mít, protože si nejsem jistá, že bych byla dobrá matka. Chtěla bych dávat svým dětem volnost, protože svoboda je i pro mě osobně strašně důležitá, ale zároveň nevím, jak bych zvládala, kdyby se naše cesty rozcházely, kdyby mé děti neuznávaly stejné hodnoty jako já, nebo aspoň podobné...
    Nicméně souhlasím, že předat zdraví a obecně správné návyky je důležité. A zároveň nesmírně obtížně. Přijde mi, že si většina lidí, kteří si dítě pořídí, neuvědomují, co to obnáší, a snad to ani nevnímají jako zodpovědnost a závazek vůči budoucnosti. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já si také nejsem jistá, zda budu dobrá matka...ono je přeci jenom něco jiného o tom snít, a když je to skutečnost. Ale na druhou stranu vím, že matkou chci být a vynaložím do toho celé své já. :-) A jinak s Tebou musím souhlasit! :-)

      Vymazat
  3. Chtěla bych je vychovat v lásce, laskavosti. Chci, aby znaly skutečné hodnoty, aby uměly odpouštět a zároveň používat rozum. Aby snily, věřily ve víly a lepší zítřky. Naučit je, že jsou i ošklivé, zlé věci, ale že všechno zlé je pro něco dobré. Chci se jim věnovat, ne jim šoupnout tablet, aby se zabavily samy. Chci si s nimi hrát, chci jim ukazovat přírodu a její zázraky i to, jak se k ní chovat.
    Jediné, v čem s tebou nesouhlasím, je to šoupnutí někam. Ve chvíli, kdy budu nemohoucí a nebudu schopna se postarat sama o sebe, ať mě klidně šoupnou do malého důchoďáčku na vesnici. (Nedělám si iluze, měla jsem v několika praxe, vím, jak to chodí.) Je totiž neskutečně těžké se o někoho takhle starat full-time. O někoho, kdo se sám nenají, kdo tě nepoznává. Chtěla bych, aby si moje děti žily svůj život a ne strávily léta mým obskakováním. Viděla jsem to u nás, mojí mamku to skoro zničilo a mě pak zničila ona, kvůli její vlastní nezodpovědnosti, když to na mě všechnno přehodila. Nevím, proč se často bere, že se děti MUSÍ postarat o své rodiče. Dejme tomu, že ze slušného chování ano, ale jen do určité míry přece! Ty, jako budoucí rodič, děti chceš a chceš se o ně starat - ne jen proto, aby ti to zajistilo péči do budoucna, ne? Nechci být prostě někomu na obtíž. Myslím si, že dobrá léta jsou, dokud jsi schopna fungovat v rámci sebe obsluhy. Ano, děti by měli pomoci s nákupem, na zahradě nebo tak, ale utírat zadek - to bych jim nemohla udělat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já k tomu ,,šoupnutí"...myslela jsem to tak, že když už budu jo nemohoucí, tak sama chci, aby mě někam dali, protože taky vím jaký to je, když v tom tři roky pracuji. Ale já měla na mysli spíš ty případy, kdy se člověk dokáže ještě sám najíst, chodí a oblílne se sám. To jde spíš už jen o dohled. Jinak mám na to stejný názor jaky ty, jen jsem se nedostatečně vyjádřila - protože to už by byla jiná kapitola . :-)

      Vymazat
  4. Otázkou ostáva, či vieš zabrániť tomu aby poznali chlast a cigarety v 10tich rokoch. Nikdy nevieš čo tie detiská budú stvárať v tej dobe :-) Je veľmi sympatické, že sa nad takými vecami zamýšľaš. Dúfam, že Ti tvoje predsavzatia výjdu. :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Napsala jsi to moc hezky a přesně. Také bych dětem chtěla předat své zdraví, lásku a dobré vychování. To samé, co předávali rodiče mně. Výlety, společné chvíle, pohyb, čerstvý vzduch. Z toho jsou ty nejlepší vzpomínky :)

    OdpovědětVymazat
  6. Neskutočne nádherne napísané, má to logiku a posolstvo. Lenže ty môžeš deti dobre vychovať, odovzdať im lásku, naučiť ich zodpovednosti, ale vie ich pokaziť doba, okolie a partia, v ktorej sa zdržiavajú. Osobne som veľmi rada za to, ako ma mama vychovala, keď vidím niektorích rovesníkov, poprípade dnešné deti.
    skvelé, že už myslíš takto dopredu, len dúfam a verím v to, že ti to výjde tak, ako chceš :)
    Veja z Chill Minute
    https://chillminute.blogspot.com

    OdpovědětVymazat
  7. Kromě tvých poselství pro budoucí děti, se kterými se ztotžňuju a chtěla bych je předat podobně, doplním ještě, že bych je chtěla naučit akceptovat a chápat odlišnosti a taky rovnost, že jak mamka, tak taťka můžou vařit, prát, uklízet... Jsem s přítelem už dlouho a krásně nám to takto funguje a proto nechci, aby mé děti měly vzorce chování čistě mužské nebo ženské, jak tomu bylo dřív, ale aby každý dělal všechno a přišlo mu to úplně normální :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Děkuji vám za vaši přízeň. Těším se na vás u příštího článku. ♥